Jak vznikala planetární meditace

Úvod ke knize

BRÁNA DO OSVÍCENÉ CIVILIZACE

aneb

KNIHA POHÁDEK ZE SVATÉHO HÁJE ( nejen pro děti )

a základní stavební kameny celosvětové telepatické sítě propojení síly

Když mi bylo 18 let, stala se mi nehoda, při níž jsem se na chvíli ocitl v něčem jako v komatu, v klinické smrti, a prožil u toho silnou transcendentní zkušenost. Tato zkušenost mě změnila. Začal jsem si pokládat otázky typu, proč existuji, jaký má život smysl a také proč existuje tolik utrpení.

(Po deseti letech hledání jsem o tom, co jsem našel a jak jsem si na tyto otázky odpověděl, napsal svou první knihu, jež by mohla být vnímána jako má životní filozofie, skrze kterou kráčím po své cestě: 

KROK ZA KROKEM PO SCHODECH DO NEBE - VĚČNÁ ODYSEA

Stal se ze mě hledající. Najednou jsem se začal seznamovat s novými pohledy na svět. Začal jsem se učit meditovat, zkoušel jsem cvičit jógu, zažil jsem indiánskou potní chýši. Hospodu jsem pomalu vyměnil za čajovnu, místo punku jsem začal hrát mantry, změnil jsem svůj jídelníček a celkově se přede mnou začal otevírat svět duchovních filozofií a alternativních přístupů k životu. Svou důležitou roli v tom hrály i knihy. Určitý druh knih mě natolik ovlivnil, že jsem sám začal knihy psát.

Jako první se ke mně dostala kniha POSELSTVÍ OD PROTINOŽCŮ. To, že kniha, jež se pro mě stala skoro biblí, se ke mně dostala hned jako první a už ji nikdy žádná jiná nepřekonala, vnímám tak, že to není úplně náhoda. Tato kniha je jako můj domov, skoro jako bych v předchozím životě někde žil tak, jak kniha popisuje - uprostřed přírody, v tlupě soukmenovců a v absolutní důvěře v to, že svět je prodchnut moudrostí a štědrostí, která nám vždy poskytne všechno, co potřebujeme - a jako bych se rozhodl pro tento život narodit se do jádra civilizace a naplánoval si svou odyseu, v níž ke mně tato kniha přijde, až dosáhnu dospělosti, a pomůže mi vzpomenout si na můj skutečný domov a na poslání, s nímž jsem se sem narodil.

Jako druhá ke mně přišla kniha RACEK a v zápětí ILUZE od Richarda Bacha. Tyto dvě knihy měly pro mě doslova transformační náboj. Tolik jsem se v nich našel. Snad není náhoda, že Pohádka o mesiáši tolik připomíná začátek knihy ILUZE.

Pak už to přišla erupce knih s duchovní tématikou, což jsem doplňoval častými výjezdy na duchovní semináře typu sebepoznání a kreativita, obejmi své vnitřní dítě, potkej se se svým strachem atd., či cestami do přírody, kde jsem prostě rozjímal.

Jmenoval bych ŽÍT S RADOSTÍ od Sanay Roman, knihu, jež se dá vnímat jako knižní kurz k otevření se radosti, která mě hodně uvolnila. Pak přišly HOVORY S BOHEM od Neala Donalda Walsche a po nich druhá zásadní kniha mého života, CESTA POKOJNÉHO BOJOVNÍKA. Ta mě ovlivnila natolik, že jejího autora Dana Millmana bych skoro mohl nazvat svým duchovním učitelem. Cesta pokojného bojovníka je pro mě cestou jakéhosi novodobého rytíře, který žije v dnešním disharmonickém světě a slouží vyšším cílům. Proto se v knize, kterou držíte v ruce, setkáte i s 12 branami osobního růstu tohoto novodobého samuraje.

Poselství od protinožců pro mě ukazují svět, kde nezanikla původní moudrost připojení ke zdroji v nás, harmonicky propojená s pokorou a úctou k našemu domovu - k matce Zemi. Podobné poselství nalézám ve filmech jako TANEC S VLKY či AVATAR.

Inspirován knihou ALCHYMISTA od autora Paula Coelha jsem ve svých 21 letech vyrazil na svou první větší výpravu. Přestože jsem již pár výprav předtím podnikl, tato byla první za hranice země, v níž jsem se narodil.

Vyrazil jsem pěšky ze svého domova k moři. Cestu jsem pojal jako pouť, během níž jsem byl otevřen naslouchání Bohu. Prostě jsem vyrazil, s vírou, že neexistují náhody, a vše, co mě potká, jsou lekce, jež mě učí. Tato cesta mě dovedla na mé první setkání duhové rodiny v Itálii na menší hoře obklopené krásnou přírodou. Jako by se splnil můj sen být součástí přírodního kmene. Bylo to pro mě jako najít poklad na konci duhy. Od té doby na tato setkání jezdím.

V momentě, kdy píšu tento úvod, je to již 20 let, co jsem byl na prvním setkání. Duhová rodina v této knize má své silné místo, neb právě ona ve mně zasadila semínko lásky k přírodním oslavám. Jedním ze silných symbolů duhové rodiny jsou úplňkové slavnosti, dalším silným znakem tohoto dnes již by se dalo říci celosvětového hnutí je vytváření kruhu spojených rukou. V něm se propojují lidé všech cest, filozofií i náboženství. Je to manifest jednoty a porozumění tomu, že jsme všichni jedno srdce. Tyto kruhy můžete na těchto setkáních povětšinou zažít dvakrát denně jako rituál před společným jídlem: lidé se na duhové louce spojí v kruh, zpívají písně a celý rituál zakončí jednotným zpěvem posvátné mantry ÓM, načež lidé zvednou ruce, energii odevzdají nebesům a poté si kleknou na zem a energii odevzdají matce Zemi. Tuto inspirace nelze přehlédnout, až budete pročítat Pohádku o bráně do rajské zahrady a části o snaze vytvořit celosvětovou telepatickou síť, tedy kapitoly o planetární meditaci a medicínském kruhu. Ze zvyklostí duhové rodiny pocházejí i další atributy, jako je "náčelník" těchto setkání - mluvící hůl nebo poradní kruh.

Po různých dobrodružstvích jsem se ve francouzských Pyrenejích na evropském setkání duhové rodiny rozhodl, že místo cesty kolem světa udělám přesný opak. Původně jsem měl v plánu jet dál do Španělska, Portugalska, najít zde práci na nějaké lodi a přes Atlantik pokračovat dál do Severní a poté Jižní Ameriky, dále na Nový Zéland, do Austrálie, na Korálové ostrovy, do Indie... a tak dále.

Ale během cestování jsem začal cítit, že jsem na útěku, na útěku před civilizací a možná i sám před sebou. Z mého života se sice stalo krásné dobrodružství - cestoval jsem, prožíval i mnoho mystických věcí a celkově zažíval život v jeho pestrosti, svět kolem mě se hodně proměňoval, proudil, rozhodně jsem se nenudil - ale ten svůj vnitřní jsem měl stále s sebou a ten zůstával jaksi stejný a já cítil, že pod kobercem to možná až tak růžové není.

A tak jsem se místo cesty kolem světa rozhodl vrátit do všeho, co nemám rád a před čím utíkám. Chtěl jsem se s tím konfrontovat a uzdravit tyto své vnitřní hlubiny. Mým záměrem bylo najít vnitřní klid a mír, ale taky sílu věci dokončovat. Cítil jsem, že potřebuji někde zastavit a dělat chvíli nějakou činnost, skrze niž ve mně může něco vyrůst, neb v té době byl můj život plný slunce, radosti a mystických prožitků. Svět jako by byl bez hranic, jenže já své limity měl, ale nevěděl jsem, kde jsou.

Svou roli v tom rozhodně hrálo, jak moc jsem nebyl schopen přijmout naši civilizaci, kterou jsem vnímal jako obrovský nenasytný stroj, jenž všechno kolem sebe ničí. Současně jsem cítil, že být člověkem není až tak snadné, a v některých věcech jsem si připadal jako slon v porcelánu. Vnímal jsem, že odsuzovat civilizaci je z mé strany i trochu pokrytectví, protože za některé věci jsem byl rád. Byly to standardní úvahy mladého člověka hledajícího své místo ve světě.

Jeden z dalších důležitých důvodů byl i to, že se mi trochu začalo stýskat po domově a že jsem vnímal, že jsem se narodil v srdci civilizace a to mi dává určité možnosti, za které by možná jinde na světě byli lidé obrovsky vděční. Cítil jsem principy v duchu 'nehledej lepší svět, tvoř ho' či 'lepší než proklínat temnotu je zapálit malou svíčku'. Byl to prostě balíček mnoha důvodů. Prostě jsem se rozhodl se na čas zase vrátit a svět si projíždět postupně a třeba i něco světu dávat, cestovat s nějakým posláním. Hlavní důvod byl potkat se s civilizací. Nechtěl jsem celý život před ní utíkat, a tak jsem se rozhodl pro přesný opak: vstoupím do jejího jádra a pokusím se ji pochopit, případně jí pomáhat proměňovat se zevnitř.

Vrátil jsem se a nastoupil do školy. Byla to výzva setkat se se svými vnitřními programy a strachy. Jako vyučený kuchař jsem nastoupil tříletou dálkovou nástavbu v oboru cestovní ruch a gastronomie. Měli byste chápat, že systém školství nemám vůbec rád, vnímám ho jako zastaralý způsob učení se. Nerad stojím na místě, mám rád, když věci proudí.

Do půl roku jsem měl sbalený baťoh a stál zase u silnice na stopu, tentokrát směrem Španělsko. Zde když jsem stál a projížděla kolem mě auta, mi došlo, že takhle budu celý život utíkat. A tak jsem se vrátil, napsal si dopis, že vydržím do konce, ať přijde cokoliv, a do školy se vrátil. Zajímalo mě naučit se zdravé vaření. Našel jsem si práci jako kuchař v první bio restauraci v Praze a začal se specializovat na zdravou vegetariánskou kuchyň.

Škola mi sloužila jako lano. Nechodil jsem jen do školy. Školu jsem pojal zejména jako něco, čeho se držím, jako jakýsi řád, a u toho se učil mnohé jiné věci, jež mě zajímaly. Četl jsem mnoho duchovních knih, chodil na přednášky alternativních způsobů života, navštěvoval všemožné statky, kde žily zajímavé existence, seznamoval se s ekologickými projekty, cvičil bojové sporty atd. Během těchto tří let jsem prošel mnohé. Krom jiného mě právě v tomto období hodně ovlivnily knihy Dana Millmana a jeho učení, které bych mohl shrnout do věty 'Stůj nohama hodně pevně na zemi a hlavu měj hodně vysoko v nebi.'

Přišly další pro mě významné knihy jako SIDDHÁRTHA od Hermanna Hesse, ČTYŘI DOHODY od Dona Miguela Ruize, spousta duchovních seminářů, menších cest za poznáním, cvičení různých technik... Tuto cestu jsem vydržel až do konce. Od té doby se ze mě stal tank, který když něco začne, dělá vše pro to, aby to dokončil. Tato vnitřní síla, vůle dotahovat věci do konce, ať jsou okolnosti těžké sebevíc, se následně ukázala jako něco, díky čemu dnes čteš tuto knihu. Síla, kterou jsem touto cestou získal, ovlivnila mnoho mých dalších cest v budoucnu a je jedním z nejsilnějších atributů při vzniku nápadu planetární meditace.

Ke konci této cesty jsem potkal dívku, zamiloval se a chvíli po té, co jsem složil maturitu, přišlo jedno z největších požehnání mého života. Narodila se mi první dcera Zázrak.

Krom jiného se ze mě stal specialista na zdravé veganské vaření a od té doby jezdím na statky, kde probíhají víkendové semináře osobního rozvoje, zejména jako kuchař. Několikrát jsem na takovém statku dělal i správce. Moje gastronomické stránky najdete tady:

www.kouzelnakuchyne.webnode.cz.

Domnívám se, že se ze mě stal tak trochu klasický prototyp new age človíčka, jenž chodil po městě bos, měl dredy, pracoval jako kuchař ve veganské restauraci, jezdil na přírodní bubnovačky kolem ohně, na setkání rainbow rodiny, měl hezkou hippie rodinku a dodávku, všude s sebou měl kytaru a sršel pozitivní energií.

Po nějaké době jsem nastoupil do další školy, tentokrát alternativní - Akademie novodobé slovanské spirituality. Šlo o dvouletý výcvik v duchovních naukách a léčitelských cestách. Vnímal jsem to jako jakýsi léčitelský gympl. V základě šlo o 20 víkendů rozložených do dvou let, kdy jsme spirituálně pracovali v řízených meditacích a každý víkend se seznámili s novou technikou osobního rozvoje či léčitelství. Témata víkendů byla např. seznámení s astrologií, homeopatií, aromaterapií, různé druhy masáží, terapeutických technik, energetická gramotnost apod. Na tomto duchovním gymplu mě velice oslovila muzikoterapie a tento obor se mě drží dodnes. Občas pořádám medicínské kruhy se zpěvem posvátných písní, kruhovými tanci a dalšími technikami. Můj hudební kanál najdete tady: www.rekahvezd.webnode.cz.

Přišlo období, kdy jsem cítil, že po deseti letech hledání a zakoušení jsem již našel. V té době jsem sepsal svou první knihu (zmíněnou na začátku tohoto úvodu). Pociťoval jsem vděk všem těm autorům knih, které mě tak moc ovlivnily, a tak jsem chtěl i já přidat do tohoto pramene lidské moudrosti svůj odstín poznání.

Dojdeš-li do cíle, otevřou se nové dveře. Už jsem nebyl hledající, začal se ze mě stávat seberealizující. Začal jsem hledat způsob, jak začít sloužit světu a jak najít své vyšší poslání. Přišel ke mně nápad vytvořit sjezd lidí, kteří by měli chuť spojit praktické výdobytky civilizace s harmonickým fungováním v přírodě a hledat způsoby, jak žít v pohodě, jak si dopřávat trochu toho civilizačního luxusu a současně se u toho nepodílet na něčem, čeho nechci být součástí. Nepřišlo mi to jako nic nemožného. Byla to pro mě odpověď na mé tápání, jak uchopit civilizaci. Ani návrat do pravěku, ani zbytečné plýtvání a obklopování se věcmi, jež nepotřebujeme. Najít mezi těmito extrémy harmonii. Najít funkční třešničky civilizace, tedy ty dobré věci, které přinesla, jako např. teplou vodu a internet, a ty, které nefungují, zreformovat, proměnit. Lákalo mě vstoupit do prostoru všeho, co používáme, a prostě ho harmonizovat.

Takové výdobytky pro mě reprezentovalo například auto na vodu. Tedy mít možnost se pohodlně přepravit na větší vzdálenost, a přesto se nepodílet na znečišťování ovzduší apod. Byla to oblast čističek vody, přírodních staveb, vznik jakési zelené sítě spolupráce, kde se u spotřebního zboží sleduje celá ekologická stopa a i smysl produktu. Byla to oblast vymýšlení všemožných evolučních vychytávek a objevování osvícených vědomých přístupů. A to ve všem, i ve školství, zdravotnictví, v oblastech péče o ženu, zdrojů energie, stavitelství, péče o přírodu. Snažil jsem nacítit na vše, co člověk používá a čeho je součástí, a ve všech těchto sférách jsem měl záměr analyzovat ekologickou stopu a harmonizovat ji do podoby, aby vše, co používáme, bylo od svého zdroje přes celou cestu své existence až po návrat zpět do přírody plně v harmonii. Spustil jsem projekt, jehož pracovní podnázev byl PRAKTICKÝ PRŮVODCE PRO ČLOVĚKA VE 21. STOLETÍ: JAK ŽÍT NEJEN S PŘÍRODOU V HARMONII. Moje motto bylo 'Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.'

11. září roku 2009 jsem projekt spustil. Proběhl první festival, který jsem s touto tématikou organizoval. V následujících letech jsem poté organizoval dalších asi pět podobných festivalů a spoustu menších přírodních oslav. Když jsem se do této práce pouštěl, ještě jsem plně netušil, jak je téma spojení přírody a civilizace v harmonii velice kontroverzní. Po 12 letech práci v této oblasti jsem došel k tomu, že najít klíč k propojení lidské civilizace a přírody je jako najít klíč od rajské zahrady.

V podstatě jsem začínal chápat, že v přírodě žije samotný Bůh a že ono téma zdaleka není jen o proměně praktických řešení kolem nás, jež nám zlehčují všední život. Mnohem silněji jsem začínal vnímat, že téma jde do samotného jádra naší existence zde na Zemi a že je minimálně stejně důležité to, jaký máme vztah k přírodě, jako to, jak vnímáme sebe samotné. Začal jsem chápat, že naše kultura a civilizace si vytvořily vlastní vnitřní svět, jenž v mnohých případech je zcela od přírody odříznutý. Tato práce se čím dál více přesouvala do roviny proměny vědomí.

A tak se stalo, že tento maličký festiválek, jenž měl za cíl spojovat lidi, kteří by chtěli tvořit nápady a projekty, vytvářet vynálezy, hledat cesty, jak propojit moderní civilizaci a pokrok v harmonii s přírodou, se mi stal cestou do nejhlubších rovin naší existence, kde jsem byl postaven před mnohé problémy, musel překračovat hranice své síly, kde jsem se musel nořit do temnot lidského nevědomí a jako potápěč hledat na dně tohoto kosmu světlo. Byl jsem konfrontován starými přesvědčeními, jež kolem nás vytvořily hradby a oddělenost. Jedno z nejintenzivnějších témat, jež tyto procesy přinesly, byla konfrontace se středověkou inkvizicí a strachem, jejž zasela. Toto období a procesy, kterými jsem procházel, mě inspirovalo k sepsání Pohádky o skutečné odvaze.

Věřím, že neexistují náhody a že vše, co nás potkává, jsou lekce, jež nás jako kámen brousí v diamant. Výsledkem této cesty je tato kniha, z níž jsem se tento diamant snažil vytvořit. První pohádka této knihy, Pohádka o osvícené civilizaci, není jen utopie sluníčkářského snílka, ale vize člověka, jenž se o téma intenzivně 12 let zajímal a vytvářel různé podměty k hledání vizí jako festivaly a soutěže. Tedy jsem hledání takových vizí přímo inicioval a v neposlední řadě jsem téma propojení přírody a civilizace intenzivně studoval. Nabídnutá vize naší budoucnosti v této pohádce je tím pádem výsledek několikaleté intenzivní práce.

Vize vzniku celosvětové telepatické sítě propojení síly je poté přímý výsledek těchto aktivit. Nápad na vznik planetární meditace přišel skoro tak trochu jako omyl, jako nezdařený výsledek experimentu, kdy se vědec snaží vymyslet superekologický čisticí prostředek a tak trochu omylem objeví lék na rakovinu.

Po 12 letech, kdy jsem se snažil hledat nápady, jak harmonicky propojit naši civilizaci s přírodou, vnímám, že tento nástroj v podobě propojení síly a pravidelného opakování je jednou z nejefektivnějších cest, jak toho docílit.

Samotný koncept planetární meditace vznikl tak, že necelý měsíc před prvním tímto festivalem, tedy v srpnu roku 2009, se mému staršímu bratrovi narodila holčička. Tato holčička bojovala v inkubátoru o život. Doktoři jí dávali jen malou naději. Mě tehdy napadlo pro ni vyhlásit skupinové posílání energie. Nemám tušení, jak mě to napadlo, prostě jsem o tom asi někde slyšel a tento nápad navrhl a zrealizoval. Tehdy jsem požádal na interním webu duhové rodiny, zdali by se ve třech vlnách za Laurinku pomodlili a posílali jí energii. Šlo o cyklus neděle - středa - neděle, vždy ve stejný čas, půl hodiny působení.

Hned první den si sama Laurinka během tohoto působení sundala dýchací přístroj a k překvapení doktorů již další neděli byla zdravá doma. Tato událost zasadila semínko, které začalo krystalizovat.

Jeden z vystavujících na festivalu (měsíc po narození Laurinky) Michal Kubasa (www.cestasrdce.cz) přivezl výstavu s potní chýší a reportáž o dvou indiánských mužích přinášejících medicínu a také poselství ze setkání stařešinů původních obyvatel Jižní a Severní Ameriky - Setkání orla a kondora - Shromáždění rady starších na jezeře Titicaca 19.-23. 3. 2007, jehož se osobně zúčastnil. Zaujalo mě, že součástí tohoto setkání byla celosvětová telepatická meditace, jíž se mohli účastnit lidé po celé planetě, jejímž záměrem bylo 21. 3. 2007 v 7 hodin jejich času otevřít bránu trvajícího míru.

Z tohoto setkání Michal přivezl poselství, Mayské orákulum - mýtické volání. Toto volání najdete i v této knize hned po tomto úvodu, jako začátek této výpravy.

Další střípek ke vzniku této knihy, jež předkládá vizi celosvětové telepatické sítě propojení síly, se mi přihodil na Den Země 22. 4. 2010, kde jsem na jedné louce v Novohradských horách spatřil vizi velkého kamenného medicínského kruhu. Chvilku na to jsem viděl moc hezký film, jenž mě velice zaujal, KRÁSNÁ ZELENÁ, LA BELLE VERTE. Jedna z věcí, jež mě zaujala, byl hned začátek filmu, kde probíhalo shromáždění planety, a toto shromáždění probíhalo na dost podobné louce, kde jsem spatřil vizi tohoto medicínského kruhu. O to větší překvapení pro mě bylo, když se skoro z čista jasna, necelé dva měsíce poté, kousek od místa, kde jsem žil, zjevil Hopi stařešina Roy Little Sun a na letní slunovrat 21. 6. 2010 otevřel kousek za zříceninou hradu Okoř velký kamenný medicínský kruh - bránu jednoho srdce, který byl jak replika z mé vize. V těchto střípkách můžete najít zrod vize planetární osvícené rady.

Vzhledem k tomu, že jsem od tohoto kruhu bydlel asi jen 2 km, začal jsem do něj často chodit a různě v tomto medicínském kruhu psychospirituálně pracovat.

V roce 2011 se na místě, kde jsem žil (hippie komunita), objevila šamanka z tradice Lakotů Alicie Hamm, jež přivezla datum 11. 11. 2011 v 11 hodin a 11 minut, kdy měla proběhnout dlouho očekávaná meditace z tradice Hopi ohňů za jednotu, a vyprávěla nám legendu o duhových bojovnících (o této legendě se v této knize také dočtete). Touto meditací jsme prošli ve zmíněném okořském kruhu a krystalizační proces ve mně uzrál.

O lednovém úplňku v roce 2012, tedy při prvním úplňku roku 2012, probíhala první tato meditace v tomto medicínském kamenném kruhu na Okoři - v bráně jednoho srdce.

Od té doby projekt planetárních meditací zraje a postupně se zbrousil do podoby, která je vám předložena v této knize.

O této aktivitě mohu pronést, že jsem ji nevymyslel, spíše mi byla ukázána, odhalena. Z tohoto hlediska si na ni nemohu ani činit nějaká vlastnická práva. Není to mé dílo, je to něco, co se mi prostě přihodilo. Vnímám to tak, že planetární meditace je dar celému světu a patří všem. Tato aktivita by nikdy neměla mít vůdce. Měla by vždy být v rukou všech. Její usměrňování by mělo proudit skrze poradní kruh a jediným náčelníkem by měla být mluvící hůl, jež žije v přírodě. I o těchto principech se v této knize dočtete.

Další ideou je osvícená planetární rada starších. Jejím základem by mělo být to, že v této radě by mohl zasedat kdokoli ze všech svobodných bytostí světa. Vnímám, že je potřeba trochu věci moderovat, takže v této knize nabízím určité principy, jak takovou osvícenou radu iniciovat. Nejde však o rigidní dogmatická pravidla. Jde spíše o jakousi strategii, jak věci spustit. Domnívám se, že čím osvícenější a šťastnější budeme, čím více se bude prohlubovat proměna našeho vědomí a transformace našeho světa, k čemuž jak doufám by tento nástroj pravidelného propojení celosvětových sil mohl silně pomáhat, tím více by v nás mohlo zrát uvědomění a moudrost, jak být svobodně a v radosti tam, kde být máme, a s tím by mohla přicházet i jakási soudnost vlastního nazírání na sebe a své kvality. Od toho se dá odvodit, že ten, kdo bude cítit, že by měl na tom či onom kruhu být a něco pronést, tak učiní, a naopak ten, kdo bude cítit, že si tuhle pozornost a prostor brát nemá, se prostě nikam nepohrne.

Základ takových úvah spočívá v představě, že ke zdroji naší existence (skrze nějž tuto aktivitu ukotvuji do naší reality) má přístup každá lidská bytost přímo ve svém středu. Každý do jednoho má své vlastní připojení do nejmocnějšího zdroje veškerého bytí. Věřím, že každý má přímou linku k našemu stvořiteli, chcete-li, k našemu Otci, Bohu, zdroji inspirace, kosmickému vědomí. Ať už to nazveme jakkoli, věřím, že každý máme své připojení.

Věřím, že každý také máme své individuální dary, každý máme svou specifickou barvu, vůni, talent, jenž někam zapadne jako klíč do zámku. Z tohoto hlediska se domnívám, že každý máme jakési své vnitřní noty a že smyslem našich životů je tyto své vnitřní noty v sobě objevit a poté skrze ně tančit a zpívat světem. Vnímám to jako možnost nasednout na jakousi vnitřní vlnu a nechat se jí svobodně unášet, nechat se od ní učit, tvarovat... naslouchat cestě, kterou nám klade pod nohy, a prostě najít svůj kousek puzzle, kterým vyplníme to místečko v celistvém obrazu jednoty.

Proto věřím, že nejlepší způsob, jak dosáhnout celosvětové harmonie a proměny vědomí, je podporovat všechny bytosti, aby byly šťastné. Neboť věřím, že své místo, svou barvu, melodii, svůj dar, své poslání, svůj dílek puzzle v kosmické božské mandale jednoty najdeme tak, že budeme následovat své štěstí, že budeme následovat vibraci a frekvenci radosti. Že způsob, jak se ladit na tento svůj vnitřní paprsek, je hledat to, co nám dělá radost, co nás naplňuje, otevírá, co nám dělá dobře, co nás činí šťastné. Věřím, že toto je cesta k tomu, aby si každá bytost vytvořila svůj kousek vesmíru podle svých nejkrásnějších představ a abychom skrze tyto jednotlivé kousky šťastných vesmírů vytvořili jeden velký šťastný vesmír.

Tento nástroj je vymyšlen tak, aby si bytosti pravidelně navzájem posílaly vítr do plachet k tomu, aby se jejich vize naplnily. Prostě podpora pro všechny. Není zde rivalita, aby někdo měl více, ale prostě ať má každý to, co chce. Základ celé této filozofie se opírá o to, že náš vnitřní vesmír není bez moudrosti a inteligence, ale že je řízen stejným zdrojem pro všechny. A když každý tomuto svému vnitřnímu vedení budeme naslouchat, tato vyšší inteligence skrze nás bude malovat na naší planetě rajskou zahradu.

Tuto knihu jsem psal ve snaze se na tuto vyšší inteligenci ladit. Byl bych šťastný, kdyby se z ní stala pochodeň a lidé po celé planetě by se navzájem podporovali na své cestě nekonečnem při naplňování pradávného proroctví.

Proto budu moc vděčný, když po přečtení knihy budete věnovat svou pozornost i k odkazům, jež mají snahu o spuštění vědeckého výzkumu skupinového telepatického působení a další rozvoj těchto aktivit.

Poslední část této knihy, jež nabízí jakýsi program transformace, je již zabarvena mým osobním individuálním pohledem. Kdybych měl ponechat jen to, co je úplným jádrem sdělení této knihy, byla by to planetární meditace, tedy ona frekvence pravidelného propojení společné síly. Zbytek knihy je tak trochu něco jako stroj, mechanismus, který má snahu onen nápad ukotvit, naroubovat do reality, tedy nápad proměnit do funkční strategie manifestování. Z tohoto hlediska je dobré na tento program transformace nahlížet spíše jen jako na inspiraci.

Uvědomuju si také, že naše společnost je mnohovrstevná, že zde existuje mnoho faktorů, které působí ve směru civilizační transformace. A že se vše odehraje způsobem, který nikdo z nás nedokáže odhadnout. Ale já psal tak, jak mi to diktovalo moje svědomí. A právě toto je můj příspěvek do tohoto celku, do božské symfonie, toto je můj dílek skládačky.

Země je naším tělem

voda naší krví

vítr naším dechem

oheň naším srdcem

a láska naší silou

V jednom kruhu, v jednom srdci

jedna bytost, jedna láska

Kéž jsou všechny bytosti šťastné

Nechť nás provází síla

řeka zářivých hvězd

21. 5. 2021

**********************************************************************************************************************

****************************************************************************************************************

HISTORIE PROJEKTU

************************************************************************************************************

14. 8. 2009, 21:02

MODLITBA ZA LAURINKU

**********************************************************************************************************

chvíli poté probíhal

  I.ročník festivalu RAJSKÁ ZAHRADA

11-12.9.2009

na kterém započala krystalizace myšlenky na vznik PLANETÁRNÍ MEDITACE

******************************************************************************************************************

2010 - II.ročník festivalu RAJSKÁ ZAHRADA

*************************************************************************************************************************************

první meditace proběhla pod názvem - meditace spojených srdcí

o lednovém úplňku roku 2012 v okořském kamenném medicínském kruhu

foto kruhu je jen ilustrační

tento kruh byl otevřen o letním slunovratu 2010

 ( BĚHEM PŘÍPRAV DRUHÉHO ROČNÍKU FESTIVALU RAJSKÁ ZAHRADA )

2012 - první oslava letního slunovratu s planetární meditací,tehdy ještě pod názvem 

MEDITACE SPOJENÝCH SRDCÍ

****************************************************************************************************************************************

....oslava s PLANETÁRNÍ MEDITACÍ...vývoj názvu - jako DUHOVÁ MEDITACE ...v místě projektu, jež nejvíce zaujal na druhém ročníku festivalu RAJSKÁ ZAHRADA

....a z místa lednové úplňkové oslavy vzniká vize nového festivalu

********************************************************************************************************

*******************

**********